V přírodě žije několik druhů živočichů a mezi obojživelníky je několik druhů žab. Každá má svůj obranný mechanismus, některé jsou jedovaté a jiné se snaží vypadat větší, než ve skutečnosti jsou.

Obranný mechanismus ropuchy rosomáka vás ale určitě překvapí. Tento druh ropuchy má chlupy po celém těle, ale i kdyby to byla ta nejbizarnější část, pořád bychom byli v pohodě.

K obraně používá zvíře mechanismus podobný drápům, stejně jako kočkovité šelmy. Jenže tato žába si pro své "drápy" láme vlastní kosti tak, aby jí vyčnívaly z tlapek.

Foto/reprodukce: discoverwildlife

Vědecký název jeho druhu je Trichobatrachus robustus. A jakkoli je to pro nás zvláštní, jeho ochranné chování je u obojživelníků běžné.

Existuje například druh salamandr který vystrkuje žebra ven tak, že připomínají trny, a to, když se cítí ohrožen. Dotyční salamandři si však kvůli tomu nelámou kosti.

Jak to funguje?

Tato malá zvířata nechodí s vyčnívajícími kostmi. Když jsou v klidu, je tato struktura spojena kolagenem s kostmi prstů na nohou zvířete pod vrstvou svalů a kůže, jak je to běžné.

Když se však tyto žáby cítí ohroženy, stáhnou svaly a přetrhnou "drápy", které byly předtím připevněny ke kostem. Ty pak roztrhnou kůži a vyčnívají ven jako skutečné drápy.

Představte si domácí kočku: drápky má schované v huňatých, chlupatých tlapkách, že? Ostré drápky se objeví, až když je potřebuje použít.

U T. robustus je to podobné, drápy se objevují pouze v případě potřeby.

Na druhou stranu jsou "drápy" těchto obojživelníků unikátní, mechanismus, který slouží k rozlomení kostí a jejich vystrčení z kůže, lze vidět pouze u tohoto druhu.

Drápy těchto žab se liší od drápů kočkovitých šelem a jiných zvířat, protože ty jsou obvykle pokryty keratinem, zatímco drápy našich žabích kolegů jsou kosti a pouze to.

Vědci nevědí, jak se žáby vypořádávají se zlomenými kostmi, ale nejčastější teorie je, že po leknutí se svaly uvolní a obnažené kosti se vrátí na své místo. Pokud jde o trhliny v kůži, měly by se přirozeně zahojit.